Emily Dickinson
Do staré skříňky z ebenu
se zbožně zadívat,
stírajíc samet poprašku,
ten nános dávných let.
Na světlo vyjmout něčí list,
zežloutlý od stáří,
pročítat matný rukopis,
jenž tě tak rozjařil.
Snad scvrklé tváře květiny,
najít v těch pokladech,
již utrhly kdys ráno
ruce už rozpadlé.
A kadeř možná z hlavy,
které jsme nevěrní.
Možná i starou cetku
dávno ne moderní.
A pak vše klidně uložit
a zapomenout zas -
jak by ta skříňka z ebenu
se netýkala nás!
Pavla...
.png)
Žádné komentáře:
Okomentovat