čtvrtek 7. dubna 2016

Jan Skácel

Krásný  den...
 
 
 
Stopadesátý sonet o jaru
Jan Skácel
 
 
 
 
 
Jaro je tak křehké
až se světlo láme
pomalu
slimáčími růžky
 
se odhodlává tráva
listí má prsty
k zemi svěšené
a ráno nepřestává
 
po celý den
a trvá přes půlnoc
a do poslední chvíle
 
na větvi hlohu
zpívá v dešti kos
a šílený je
 
 
 
Jan Skácel
Stopadesátý sonet o jaru
/Poezie/
 
 
Přeji všem krásný čtvrteční den...Pavla


Žádné komentáře:

Okomentovat

 Dvě cesty Emoční kód a Dílna u dvou koček Emoční kód Na tento blog již nepíšu, ale stále je možné mě sledovat.  Mé cesty se malinko rozděli...